Žena (říkejme jí Lina), za mnou přišla s problémy, které ji blokují schopnost se rozhodovat, schopnost být sama sebou. Toto vše se promíjí do vztahů okolo, nejvíce však ve vztahu k dcerce, která všechno cítí a reaguje negativně. Vznikají mezi nimi konflikty, které se zdají být neřešitelnými a mohly by ovlivnit vztahy do budoucna.
Největší problém je Linina maminka. Neustále ji kontroluje, snaží se do všeho zasahovat. V Lině to vyvolává pocity jako že není dost dobrá a že všechno udělá špatně.
Co ji ale nejvíc trápí je, že se vlastní matky bojí. Bojí se jí říct, že už je dospělá a že to tak nechce. Maminku má ráda, ovšem ta její neustálá kontrola ji přivádí k šílenství. Jak vychovávat dceru, co dělat, kdy to dělat, jestli je její rozhodnutí správné…a spousty dalších a dalších nevyžádaných rad. Maminčin neustálý dozor způsobuje v Lině napětí, které se přenáší na dcerku a ta se potom chová nevhodně.
Normálně bychom Lině poradili, že je dobré si stanovit hranice. Je už přece dospělá. Jenže ono ji to tak nějak nejde. Cítí se matce zavázaná. Jako by to v ní vyvolávalo pocity viny, které nejdou zastavit. Bojí se aby ji neztratila a nepřišla o ni. Proč ten neustálý strach?
Uvedla jsem ji do regrese, kde se začal zobrazovat příběh.
Žila jako mladá šestnáctiletá dívka v chudé chatrči s maminkou a dvěma sourozenci. Maminka byla hodná, avšak pod vlivem zlého muže, který si s ní dělal co chtěl. Lině se tam žilo velmi těžko. Často neměli co jíst, zužovala je chudoba. Onen muž, který s nimi žil v chatrči nebyl její vlastní otec a matka se ho bála. Lina se ho nebála, ale byla nucena nést za to zodpovědnost. Dělala v chalupě všechny práce. Nikdy se nikomu nezavděčila, nikdo ji neocenil a všechno byla samozřejmost. Jednoho dne se rozhodla, že by chtěla z tohoto hrozného místa utéci. Avšak bylo jí líto její maminky, která se bála. Prosila ji, aby s ní utekla, avšak maminka vždy ze strachu odmítla. Když už ji takto prosila po několikáté, došlo k nějaké hádce a její nevlastní otec ji vyhodil ven, ať už se nevrací.
Lina dlouho váhala. Nevěděla kam má jít a za kým. Neměla nikoho na koho by se mohla obrátit. Jelikož žili takový divný život, lidé z vesnice se jim vyhýbali. Neměla možnost si najít ani muže. Ti co ji chtěli tak o ně neměla zájem a ti muži, které chtěla zase ona neměli zájem o ni. Po tom, co ji otčím vyrazil chvilku pobývala venku o samotě a užívala si to ticho a klid. Ovšem po čase ji dohnal strach, hlad a otázky co bude dál. Naskočila tedy na povoz jedoucí kolem a vydala se tak na cestu do neznáma. Dostala se do jiného světa mezi jiné lidi. Avšak nebyla schopná se začlenit, připadala si divná a odlišná. Špinavá a chudá. Lidé se na ni dívali s opovržením. Rozmýšlela se co bude dál dělat. Nevěděla.
Srdce se jí svíralo bolestí a steskem po matce. Bála se, že tam maminka nepřežije. Byla slabá a navíc těhotná. Čekalo ji jen spousty dřiny a starosti o jídlo a za zády muže, který jen nadával, diktoval a pil. Rozhodla se tedy vrátit zpátky. Zjistila, že cestou domů se zbořil můstek, který vedl přes hlubokou propast. Pozůstatky můstku tam sice zůstaly, ale bylo nelehké ho přejít. Lidé tam sice chodili, ale s velkou opatrností. Lina se rozhodla zbořený můstek se strachem přejít. Uprostřed se zastavila a zamyslela se, až ji kolemjdoucí co chtěli přejít museli okřiknout, aby šla dál. Její myšlenky v tu chvíli byly na smrt. Jaké by to asi bylo, kdyby spadla dolů. Kdybych už nikdy nemusela žit v tak hrozném prostředí. Ale pro skok dolů se nerozhodla. Šla tedy dál a vrátila se domů za svou matkou. Znovu ji prosila aby s ní utekla, ale maminka nechtěla. Věděla, že už to takhle dlouho nevydrží, že je její zdravotní stav hrozný. Často opravdu neměli co jíst a trpěli různými nemocemi. Po nějaké době maminka opravdu umřela. Lina tam ještě nějakou dobu žila se sourozenci a opilým otčímem. Ten se však brzy upil k smrti. Jeden její sourozenec zemřel a druhý odešel do světa. Lina tam zůstala úplně sama. Nakonec i ona sama zemřela na stejné posteli jako maminka. Steskem a smutkem. Neměla nikoho vedle sebe, kdo by ji měl rád. Prosila boha aby si ji vzal. Umírala hladem, vyčerpáním, s bolestmi hlavy a zvracením.
Co musím zmínit, že Lina v tomto životě trpí na migrény, zvracení a bolestmi zad což není náhoda. Její minulý život jí to somatizuje. Také má tendenci hromadit jídlo, aby byl doma dostatek.
Emoce hluboko uložené jsme tedy dostali ven. Udělali jsme odpuštění a další metody k odstřižení se od minulosti. Lena si vzala ponaučení, že už nebude přebírat zodpovědnost za životy druhých. Tehdy se nemohla rozhodnout jinak, ale nyní ví, že už může. Že už má možnost a prostor pro vlastní názor. Může se konečně rozhodovat svobodně. Ony pocity viny a strach, že o matku přijde jsou nyní pryč. Spolu s nimi odejdou jistě i některé zdravotní problémy, jako například bolesti hlavy, migrény se zvracením nebo bolesti zad.
A to nejlepší na závěr, vztahy se upraví. Lina už totiž bude sama sebou.